Svatí Cyril a Metoděj ušli dlouhou životní cestu, díky které můžeme i dnes objevovat bohatství a plody jejich misie, jež kolem nás stále rezonuje. Stačí, abychom byli pozorní a dovolili svému zraku dohlédnout za obzor hmotných památek, které se k nim váží. Co můžeme spatřit? Nasazení našich Slovanských bratrů, s nímž se ze svého prostoru vyspělé kultury vydali vstříc neznámé zemi. Šli ve světle své víry. Prohloubili a nadchli zdejší lid pro radostnou zvěst evangelia, tedy učení Ježíše z Nazareta. Tento zápal následně utvářel pravidla života na Velké Moravě. K tomu potřebovali písmo. Ještě před cestou vynalezli a poté s sebou přinesli slovanské písmo hlaholici, jež dokázalo zaznamenat tehdejší jazyk se všemi svými zvláštnostmi. Své vědomosti i víru předávali pokojným a moudrým způsobem. Celou jejich misii provázel zvláštní důraz na dialog a pochopení kultury, ve které působili. Můžeme bez ostychu z přehánění říci, že přispěli k počátkům naší křesťanské kultury, vzdělanosti a státnosti.
Svatí bratři se v celém svém životním příběhu snažili uskutečňovat dobro člověka, protože v něm viděli obraz a podobu Boha Stvořitele. Naslouchali obyvatelům Velké Moravy, respektovali jejich kulturu a zapojili to dobré z ní do vzdělávání místního lidu. Také další prvky života – duchovní, společenské a právní – pozvedali na vyšší úroveň. To vše nenásilnou formou. Činnost slovanských věrozvěstů velmi trefně demonstruje jejich obhajoba slovanského bohoslužebného jazyka, vedle tehdy dovoleného jazyka hebrejského, řeckého a latinského: „Nepadá déšť od Boha na všechny stejně? Nebo nesvítí slunce také na všechny? Nedýcháme všichni stejný vzduch? Jak to, že se vy vůbec nestydíte připomínat pouze tři jazyky, nebo snad chcete, aby všechny ostatní jazyky i národy byly slepé a hluché? Řekněte mi: Myslíte, že Bůh je bezmocný, a proto nemůže dát, nebo že je Bůh závistivý, a proto to nechce?“
Ušlechtilé myšlenky se vždy vyplatí připomínat, studovat a předávat do praktického života. Proto oba bratry svatý Jan Pavel II. prohlásil za spolupatrony Evropy, aby každý Evropan mohl z jejich díla čerpat. Papež tento akt zdůvodnil těmito prorockými slovy, která jsou ve světle vzrůstajícího napětí dotýkajících se hranic Evropy dnes možná ještě více aktuální: „Pamatuje na jejich nedoceněný přínos k dílu hlásání evangelia mezi oněmi národy a zároveň ke smíření, k přátelskému spolužití, lidskému rozvoji a úctě k vnitřní důstojnosti každého národa, vyhlásil jsem 31. prosince 1980 svaté Cyrila a Metoděje za spolupatrony Evropy.“ Smíření, přátelské spolužití, lidský rozvoj a úcta k vnitřní důstojnosti každého národa – to jsou pojmy, které mohou zůstat prázdnými frázemi, nebo mohou zakořenit v naší kultuře a v našich mezilidských vztazích stejným a plodným způsobem, tak jako zakořenilo hlásání sv. Cyrila a Metoděje v srdcích mnoha mužů a žen za jejich života. Když se vydáváme po stopách svatých soluňských bratří, mějme otevřené oči i mysl, aby se jejich poselství víry, úcty a respektu mělo možnost dotknout našeho srdce a aby tento dotek pocítili i naši blízcí.
Mgr. Pavel Macura
